Navigace
Obsah
Významné stavby v obrazech
Barevná litografie s grafickým motivem květin a pohledem na zámek (světlotisk) od nakladatele Emila Israela ze Žitavy vydaná před rokem 1900. Záběr na zámek poskytuje dobrou dokumentační hodnotu, neboť pochází ještě z doby před Liebiegovskými renovacemi. Ty jsou patrné na nižších bočních věžích, které byly roku 1901 zvýšeny o jedno patro.
ZÁMEK NOVÝ FALKENBURK
Zámek nechal v letech 1565 – 1572 na místě bývalého dvora Krotenful postavit majitel jablonského panství Jindřich Berka z Dubé a z Lipé. Pojmenoval ho Nový Falkenburk podle starobylého hradu Falkenburk, který stával na nedalekém kopci Sokol. Původně dvoukřídlá renesanční kamenná stavba, krytá šindelem, s věžičkou, s hodinami, s koňskou stájí a kovárnou měnila často své majitele i podobu. Od roku 1599 se uvádí jako majitelka zámku Markéta Hozlauerová z Liběchova. Po její smrti přešel zámek na manžela Vladislava Hozlauera z Hozlau, který ho roku 1609 prodal zpět Berkům z Dubé a z Lipé. Roku 1651 přešel dědičně majetek na Františka Antonína Berku, který věnoval značné finanční prostředky na přestavbu kostela sv. Vavřince, takže na samotnou úpravu zámku Nový Falkenburk mu jich mnoho nezbylo. Změna nastala po roce 1718, kdy panství i se zámkem koupil Jan Jáchym Pachta z Rájova. Jeho dědicové provedli v roce 1755 přestavbu zámku do pozdně barokní podoby s četnými rokokovými prvky. Z dochovaných zpráv a účtů vyplývá, že stavitelem zámku byl budoucí známý pražský architekt Jan Josef Wirch, který patrně v samém závěru stavby zámku spolupracoval s dalším známým stavitelem Filipem Hegerem. Průčelí zámku člení několik pilastrů, v hlavní ose vystupuje mělký rizalit, jímž se navenek projevuje hlavní zrcadlový sál v prvním patře s vysokými průchody na balkón. Na obou kratších stranách zámku přechází stavba v nízké polygonální věže se zvonovou střechou, trojúhelníkový štít i všechna nároží jsou zdobena nesouměrnými kamennými vázami, typickými pro rokoko. Zámek byl obklopen rozsáhlým parkem a alejemi. V roce 1867 koupil zámek baron Karel von Palme a vzápětí ho prodal rytíři Jindřichu von Peteani. Přes několik dalších prodejů se nakonec jablonský velkostatek se zámkem dostal do majetku benešovského továrníka Františka Mattauscha. Jeho dědicové učinili na zámku drobné stavební úpravy, ale především se zaměřili na poplužní dvůr, hospodářské budovy, novostavby a přístavby dělnických obydlí, stájí, stodol a kůlen. Dne 22. listopadu 1900 koupil zámek liberecký průmyslník Johann Mořic svobodný pán von Liebieg. Ten se rozhodl, že bude žít převážně na zámku Nový Falkenburk a proto ihned přikročil k jeho renovaci. Zámek se vyznačoval bohatou štukovou výzdobou, freskovými malbami, jídelním sálem s bohatou sochařskou výzdobou, rytířským sálem, loveckými sály, kaplí a pozoruhodným pokojem maršála Radeckého, jehož potomci byli spřízněni s rodinami barona Johanna Mořice. Roku 1901 nechal nově založit francouzský zámecký park a přesázet alej vedoucí k České Vsi. Roku 1943 byl takřka celý zámek zabrán pro účely berlínského Reichssicherheitshauptamtu. Roku 1945 byl zámek Paulu Ernestu von Liebiegovi zkonfiskován a roku 1948 přidělen ministerstvu dopravy jako Výcvikové středisko ČSD.
V současnosti prošel rozsáhlou rekonstrukcí a slouží jako Dětský domov.
Mgr. Renata Černá
