FOTOGALERIE:

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Kaple Seslání Ducha svatého

KLÍČ K PAMÁTKÁM:

pl

Datum a čas

Dnes je sobota, 26. 7. 2014, 1:02:14

Svátek

svátek má Anna

Aktuální počasí

Počasí dnes:

26. 7. 2014

bourka

Bude polojasno až oblačno, místy přeháňky nebo bouřky. Denní teploty 23 až 27°C.

Navigace

Obsah

 

Spory o lemberské hranice

 2. část : Šest bratrů proti staré ženě

 

           Ačkoliv mezní soud měl zasednout na sporných hranicích mezi panstvími vždy za úsvitu, zdá se, že v úterý 30. června 1545 udělal purkrabí Pražského hradu Jan Byšický z Byšic, který tomuto soudu předsedal, výjimku. Spor mezi majitelkou děvínského panství hraběnkou Sidonií Šlikovou z Holiče a majitelkou panství lemberského hraběnkou Anežkou z Helfenštejna, který posuzoval toho dne ráno, zřejmě odbyl brzy, a tak ještě tentýž den došlo na další sporné hranice, tentokráte mezi panstvími Lemberk a Grabštejn.

            Zatímco paní Anežka z Helfenštejna tvrdila, že se o soudu se svou děvínskou sousedkou dozvěděla pozdě, a nechtěla se ho tudíž zúčastnit, tentokrát si při nenechala ujít. Protože pobývala nejspíše na renesanční tvrzi, kterou si ještě za života svého manžela nechala vystavět na místě zničené staré tvrze ve Stvolíkách, a protože podle svých slov byla nemocná, poslala za sebe na místo soudu zmocněnce Jana z Lungvic a Jakuba z Klenče. Původcem sporu zde opět nebyla lemberská paní, ale její sousedé, majitelé grabštejnského panství bratři Albrecht, Jan, Jaroslav, Václav, Fridrich a Kryštof z Donína. Kuriózní na celé situaci bylo, že Jaroslav z Donína měl za ženu Anežčinu vnučku a že ráno soudu tvrdil, že majitelem lemberského panství je spolu se svou manželkou on. Vedl by tak při sám proti sobě. Zatímco paní Anežka se dala zastupovat, bratři z Donína se, jak se zdá, dostavili osobně, alespoň někteří.

           Protože se jednalo o spornou hranici mezi Rynolticemi, jež náležely k panství lemberskému, a Jitravou, která patřila ke Grabštejnu, zasedl soud v lese někde za Černou Louží. Soud tentokrát proběhl podle všech pravidel. Každá strana si přivedla šest konšelů a větší množství svědků. Ze strany grabštejnských pánů to byli tři měšťané z Turnova a tři z Bělé. Paní Anežka poslala po dvou měšťanech z Litoměřic, Roudnice a Úštěka. I tento výběr napovídá, že měla blíže ke svému panství stvolíneckému než k Lemberku. Svědků měla paní Anežka poněkud více než její odpůrci. Pocházeli především z Markvartic, Křižan, Janovic a Rynoltic, ale i odjinud. Řečníka stanovovali původci sporu, tedy páni z Donína. Stal se jím jeden z jejich konšelů Jan, který zastával úřad písaře v Bělé.

            Nejprve tedy složili přísahu konšelé a řečník, kteří spolu s purkrabím Pražského hradu Janem Byšickým z Byšic a jeho písařem tvořili vlastní soud. Ten pan vyzval k přísaze svědky, kteří postupně, jak jsme popsali minule, vstupovali do vykopaného hrobu a přísahali s prsty na Kristově boku na krucifixu. Pak odvedli soud ke kamenu nazývanému Šlosštajn, který označili za mezník tří panství: Jablonného, Lemberka a Grabštejna. S největší pravděpodobností šlo o dnešní Třípanský sloup, který sice pochází z pozdějších dob, ale nepochybně musel mít již dlouhou tradici. Nalevo od něj se nacházelo panství grabštejnské, napravo dolů lemberské. Svědkové pánů z Donína pak vedli soud lesem směrem k Černé Louži a ukazovali lízy, mezní znamení v podobě křížů na stromech. Od Černé Louže pak šli k Jitravě nazdařbůh. Zmocněnci paní Anežky popřeli, že by znamení na stromech byla hraniční, a tvrdili, že i směrem vlevo lemberští páni jezdili na lovy, a dále celkem logicky poukazovali na neexistenci jakýchkoliv hraničních znamení. Tvrdili také, že louky, které opačná strana označila za jitravské, užívají běžně obyvatelé Rynoltic. Za hraniční znamení uznali až jakousi borovici nad skálou poblíž Jitravy.

           Od borovice vedli soud pro změnu lemberští svědkové. Došli až k Jitravě nad chalupu jakéhosi Krouže a tvrdili, že z luk, na nichž stojí, nosili před 40 lety hajní „mýta“ na Lemberk a pod lípou, která tam stojí, čepovali Lemberští bez překážky pivo, když tudy chodili na pouť. V tu dobu však již zřejmě přišel večer, a tak soud pokračoval druhý den.

            Na druhý den, ve středu 1. července 1545, odvedli lemberští svědkové soud do Jitravy, ukázali mez mezi poli jistého Krále a jistého Švarcpacha a tvrdili, že se jedná o mez panství lemberského a grabštejnského. Sedm poddaných zde ještě patří k Rynolticím, tj. k panství paní Anežky.

           Soud pak chodil lesy mezi Rynotlicemi a Jitravou a nakonec se vrátil ke kamenu Šlosštajn. Místní jména se od 16. století změnila, a tak bohužel nemůžeme přesně říci, kudy sporná hranice vedla. Na nynějších mapách totiž nenajdeme jména hor Malý a Velký Vels, Krykholc, nebo cestu Lemhy. Na hoře Velký Vels např. uvedli svědkové, že „což visí na levú ruku, to k Lemberku, a na pravú ruku, k Grabštajnu tak, když déšť z hůry prší, na kterú stranu a odkud dolův voda teče, že podtud hora k tomu panství náleží a vrch že dělí“. Pro zajímavost si ve zkratce uveďme některé argumenty, jimiž sporné strany zdůvodňovaly své pojetí hranice:

1)      Travnatá cesta: Lemberští – lemberští páni tu líčili na zvěř X Grabštejnští - „starý pán z Donína“ pronajal tento les „nějakému Grynvaldu“, aby v něm lapal kuny a nosil je na Grabštejn

2)      Jáma na železnou rudu: Lemberští – pan Vilém z Ilburka zde bránil grabštejnským pánům v dobývání X Grabštejnští – páni z Grabštejna zde vždy, když potřebovali, rudu těžili

3)      Les u cesty, „kteráž z Žitavy do lesuo pod Vels běží“: Lemberští – prodávali jsme odtud bednářům dříví X Grabštejnští – my jsme odtud prodávali prkna ke stolům do Žitavy

4)      Dvě jámy, jedna na zvěř a jedna na dobývání rudy: Lemberští – pan Vilém z Ilburka je nechal zlikvidovat, aby je neužívali majitelé Grabštejna X Grabštejnští – v užívání jam bránili pánovi z Ilburka majitelé Grabštejna.

Konečný výnos soudu zněl spíše ve prospěch pánů z Donína. Od kamene Šlosštajn dolů k hrobu, odtud ke studánce a od ní „do porostliny“, kde bývala kdysi pole vesnice Černá Louže měla nadále patřit levá strana Grabštejnu a pravá Lemberku. Tím bylo dáno za pravdu pánům z Donína. Mezi poli rynoltickými a jitravskými však soud žádnou jistou hranici neshledal, a tak ponechal její vytyčení úřadu k tomu příslušnému. Zbytek hranice nebyl předmětem sporu, takže tato část mezí byla uznána. Soud také prohlásil, že „škody nákladní a outratní mezi stranami z hodných příčin se zdvihají“. Patrně tomu tak bylo proto, že příjezd úředníků hradila včera jako součást svého soudního sporu hraběna Sidonie Šliková (která ovšem jako vítězná strana vymáhala náklady, jež dosály 100 kop grošů českých,  na Anežce z Helfenštejna) a odjezd pak druhý den účastníci dalšího soudního sporu. Páni z Donína se totiž soudili o meze grabštejnského panství ještě se sousedními majiteli panství frýdlantského Biberštejny. A tento soud se měl konat právě 2. července 1545. Ani lemberské hranice však ještě nebyly definitivní.

                                                                                       

                                                                                       Mgr. Martin Aschenbrenner