Navigace
Obsah
Spory o lemberské hranice
3. část : Znovu v janovických lesích
Lesy mezi vesnicemi Janovice a Žibřidice se staly 18. srpna 1546 opět dějištěm soudu o hranice mezi panstvími. Uplynul již více než rok, kdy zde stejný soud zasedl na žádost majitelky děvínského panství hraběnky Sidonie Šlikové z Holiče a pro nepřítomnost odpůrkyně, majitelky Lemberka hraběnky Anežky z Helfenštejna, rozhodl o tom, že sporná území patří k Děvínu. Již tehdy horlil manžel vnučky lemberské paní proti konání soudu vůbec s odůvodněním, že panství patří jemu a jeho ženě. Nyní tedy jeho manželka, po babičce pojmenovaná Anežka, požádala opět o mezní soud na stejném místě. Před rokem jí ostatně soud tuto možnost dal.
Obě strany se nedostavily osobně, nýbrž poslaly své zmocněnce. Zástupci paní Sidonie se sice oháněli zákony, které podle nich neumožňují obnovit spor, avšak soud se odvolal na své loňské rozhodnutí a zasedl. Zmocněnci mladé paní Anežky zde ostatně prokázali, že jejich paní byla a je právoplatnou majitelkou lemberského panství. Přesnou situaci neznáme, ale zdá se, že jí babička zapsala toto panství kvůli dluhu.
Jak soud probíhal, psali jsme již v předchozích dílech. Paní Anežka sem vyslala jako konšely čtyři měšťany z Turnova a dva z Úštěku a jako řečníka lemberského písaře Jana a dále množství svědků z Křižan, Útěchovic, Markvartic, České Vsi, dokonce i Matese Vabara z Jablonného, ale také snad dokonce (soudě podle jmen) osoby šlechtického původu. Paní Sidonie si opět vybrala měšťany z Bělé, Českého Dubu a České Lípy, téměř tytéž jako minule. Rovněž její svědkové byli stejní, doplněni však ještě o další tři osoby.
Ze zápisu nevyplývá, kde přesně se soud konal, ale logicky lze usoudit, že na stejném místě jako v předchozím roce. Svědkové ukázali starý dub, který dělil panství Lemberk, Děvín a Grabštejn. Na něm ve výšce spatřili všichni přítomní starý kříž. Již pan Kryštof z Talkenberka, kterému počátkem 16. století patřilo panství lemberské i děvínské, když prodával Lemberk, ustanovil prý zde hranici. Bylo to tehdy nutné i proto, že vsi Janovice i Žibřidice byly pusté. Kříž do dubu pak udělal jeden z dalších majitelů Kryštof z Rausendorfu, sedě na koni. Po prohlídce dubu vedli svědkové soud podél stromů ze znameními křížů, přes cestu mezi Janovicemi a Žibřidicemi až k borovici, která zase dělila tři panství, tentokráte lemberské, děvínské a strážské. Tvrdili, že z lesů po pravé straně od těchto znamení lemberští páni lovili a prodávali odtud javorové dříví na stoly a lipové lýko. Dostali se až k hraniční jabloni, nejspíše té, u které začal loňský soud. Děvínští svědkové po celou dobu odporovali, tvrdili např., že zde lovil jejich pán, a ačkoliv se „k tomu natrefoval“ také někdejší majitel Lemberka pan Vilém z Ilburka, nikdy proti tomu nic nenamítal.
Purkrabí Pražského hradu Jan Byšický z Byšic, který soudu předsedal, nakonec prohlásil, že ani jedna strana mu žádné jisté hranice neukázala, a že budou tudíž úředně vyměřeny. Patrně proto upustil od soudních poplatků.
Za dalšího majitele, Jindřicha Kurcpacha z Trachenberka, byla ves Žibřidice r. 1569 přikoupena k lemberskému panství, tudíž zde u k žádnému sporu nedošlo. Jak jednoduché.
Mgr. Martin Aschenbrenner
